Srdečně Vás vítáme na stránkách Ohňostroje Ondrák
Pyrotechnické složeajejich části
Pyrotechnické slože jsou směsi hořlavin, oxidovadel, pojiv a dalších přídavných látek, jejíchž chemickou přeměnou ( ve formě různě rychlého hoření) se vyvolávají světelné, tepelné, zvukové, dýmové, tlakové a pohybové účinky. Tak zní definice pyrotechnických složí, jak je vtloukána všem budoucím odpalovačům ohňostrojů. Pyrotechnické slože se reprezentují svou širokou škálou využití. Ať jde o různé gejzíry, dýmy , světla , výbuchy v zábavné pyrotechnice až po využití třeba v automobilovém průmyslu jako slože na nafouknutí airbagu. Jak už je v zmíněno v definici, tak základním stavebním prvkem pyroslože je hořlavina a okysličovadlo. Přidáním dalších složek do tohoto základu, můžeme ovlivnit dle naší potřeby její vlastnosti. Ať už se jedná o rychlost hoření, nebo přidáním solí různých kovů můžeme ovlivnit i barvu plamene. Po přidání chloridu amonného (NH4CL) hoření například zastavíme a tím si vytvoříme dýmovnici.
A teď trošku podrobně k jednotlivým částem pyrosloží.
OKYSLIČOVADLO - jsou to pevné látky s bodem tání na 60oC, které musí mít požadované vlastnosti. Nejvyší obsah uvolnitelného kyslíku, který se musí jednoduše získávat. Dále musí splňovat chemickou stálost, co nejméně na sebe vázat vzdušnou vlhkost. Další podmínkou je snadná dostupnost a v neposlední řadě co nejmíň toxický k lidskému organismu. Nejvíce používaná okysličovadla: Dusičnany ( NO3) - Dusičnan sodný NaNO3 je chemická sloučenina, která se v přírodě vyskytuje v podobě nerostu s názvem nitronatit. Známí je též pod označením chilský ledek.Je bezbarvý, bílý, šedý nebo lehce zbarvený do žluta nebo hněda. Jeho využití v pyrosložích klesá, protože má vlastnost na sebe hodně vázat vzdušnou vlhkost.
Dusičnan draselný KNO3 - jinými slovy ledek draselný či sanytr. Využití také v zemědělství jako hnojivo. V pyrotechnice se hojně vyžívá do světelných složí a je nedílnou součástí černého prachu.
Dusičnan barnatý Ba(NO3)2 - anorganická sloučenina a jedná se o barnatou sůl kyseliny dusičné. Vyskytuje se ve formě bílé pevné látky. Rozpouští se ve vodě a je toxický. V přírodě se vyskytuje ve formě nerostu s názvem nitrobarit. Využití v pyrotechnice je do explozivních složí. S práškovým hliníkem tvoří velice explozivní směs. Světelné slože barví do zelena.
Dusičnan strontnatý Sr(NO3)2 - bílá, krystalická látka. Tato látka se využívá v pyrotechnice do světelných složí na zabarvení plamene do ruda, například u bengálských ohňů nebo jiných efektů .
Chlorečnany (ClO3) - Chlorečnan draselný KClO3 - jiným jménem Bertholetova sůl, je bílá krystalická látka. Velmi snadno uvolňuje kyslík a proto slože s ním jsou velmi citlivé na úder nebo tření. Používá se do světelných a explosivních složí, dále pro přípravu Molotova koktejlu, nebo pro výrobu sirek a pro dnes již nepoužívané chlorátové trhaviny. Další jeho využití je při ničení plevele. Je jedovatý.
Chlorečnan barnatý Ba(ClO3)2 - se používá do světelných složí. Je jedovatý . Slože jsou velmi citlivé na úder a také na třeníVolně pohozené světličky s chlorečnanem barnatým po zvlhnutí a ozáření sluncem jsou samozápalné.
Chloristany (ClO4) - Chloristan draselný KClO4 - jedná se o silné oxidační činidlo a za běžných podmínek je to bezbarvá krystalická látka. V ohňostrojích použit do explozivních, světelných složích a rozbuškách, ale je používán i ve střelivech, zápalných prášcích a v prskavkách. K vytvoření bílých záblesků a zvukových efektů se používá směs se sírou a hliníkem.
Chloristan amonný NH4ClO4 - bílý prášek bez zápachu. Využívá se jako součást raketového paliva a v pyrotechnice je jeho využití ve specálních efektech
HOŘLAVINY - jednu ze základních podmínek, co musí každá hořlavina splňovat je to, že musí hořet s kyslíkem dodaným okysličovadlem a přitom ještě uvolňovat tolik tepelné energie, aby stačila ohřát i zbytek slože na zápalnou teplotu. Hořlaviny obvykle ještě plní i funkci další pomocné látky. Ty suroviny, které při hoření uvolňují velké množství tepla, používáme pro slože explozivní, světelné, zábleskové a osvětlovací. Naopak ty suroviny, které mají malou výhřevnost používáme do složí dýmových. Jako hořlaviny používáme látky organické a anorganické. Anorganické látky - práškové kovy - hliník, hořčík, legura síra, fosfor, uhlík( dřevěné uhlí)
Organické látky - škrob, cukr, dřevěné piliny, dextrin, práškové plastické hmoty(PVC), šelak, nitroceluloza, novolka, kalafuna, atd.
POJIDLA - Jsou to vždy hořlaviny, které mají pojivý nebo lepivý účinek na ostatní složky slože. Jsou přidávána do slože jako pevná(prášková) nebo ve formě roztoku, který po vysušení obalí složky pojivým či lepivým filmem. Některá pojiva jsou kapalná. Anorganické látky - z této skupiny tuto funkci plní síra Organické látky - mezi zástupce této skupiny patří šelak, novolak, kalafuna, škrob, dextrin, fermež, nitroceluloza, antracen aj. V některých případech pojidlo plní i funkci látky, která chrání slož proti navlhnutí a to tím, že pojidlo vytvoří ochraný film.
FLEGMATIZATORY - Jsou to látky, které snižují rychlost hoření a dále snižují citlivost slože na mechanické podněty (náraz, tření). Ve skutečnosti jsou to hořlaviny, které však ke svému hoření potřebují velké množství kyslíku a dále jsou měkké a pružné. Tím při úderu vlastně pruží, pohltí velké množství přijaté mechanické energie, která již nemůže působit na citlivé složky slože. Mezi zástupce flegmatizátorů patří vosk, parafín, grafitový prášek, minerální olej aj.
LÁTKY BARVÍCÍ PLAMEN - K tomuto se používají jen některé prvky, které obvykle tvoří součást molekuly okysličovadel. Zbarvení plamene je děj fyzikální, který probíhá uvnitř atomu každého prvku. Tento prvek se nejdříve zahřeje na určitou teplotu a pak na okraji plamene schládne. Energii, kterou při zahřátí přijal, musí během ochlazení zase vydat. Toto se děje ve formě určitých kvant energie, majících vždy stejnou vlnovou délku pro určitý prvek. Existuje několik prvků, keré takto uvolňují energii v oblasti spektra viditelného pro lidské oko. Při použití stejného prvku je bvýsledná barva vždy stejná. Mísením prvků nelze dosáhnout jakéhokoliv odstínu. Tento děj probíhá jen při teplotách, za kterých se látka nachází v plynném stavu, který umožní rozklad molekul na ionty. Ikdyž plamen barví více prvků, tak v pyrotechnice se používají jen některé. Žlutá - sodík Na - dusičnan sodný NaNO3, šťovan sodný Na2C2O4, kryolit Na3(AlF6) jinými slovy hexafluorohlinitan sodný Červená - Stroncium Sr - dusičnan strontatý Sr(NO3)2 , šťovan strontnatý SrC2O4 Zelená - baryum Ba - Dusičnan barnatý Ba(NO3)2 ,chlorečnan barnatý Ba(ClO3)2 , peroxid baria BaO2 Modrá - měď Cu - zásaditý uhličitan měďnatý CuCO3 , síran měďnatoamonný Světle fialová - draslík K - Dusičnan draselný KNO3, draselné soli
LÁTKY VYDÁVAJÍCÍ JISKŘENÍ - Pro získání jiskřivého efektu se do pyrosloží přidávají látky, které hořením prudce změní svůj objem a jsou tak vymrštěna z hořící slože do okolí. Dohořívají už za pomocí vzdušného kyslíku a tím ve výsledném efektu vzniknou jiskry.
Pro tyto účely se používá - práškové železo - jiskry jsou nažloutlé - využití v prskavkách - hrubý práškový hliník nebo hořčík - jiskry jsou oslnivě bílé hoří - vodopády - sirník antimonitý - jiskry jsou namodralé - třpytky
LÁTKY VYDÁVAJICÍ KOUŘ - jsou to hořlaviny, které mají malou rychlost hoření a k tomu potřebují velké množstvíkyslíku. Při hopření slože nestačí dokonale spálit a proto jako produkt takového nedokonalého hoření je velké množství sazí. Vzniká nám takto černý a našedlý kouř. K tomuto účelu se ppoužívá - antracen, naftalen
LÁTKY VYDÁVAJÍCÍ DÝM - jedná se o látky se sublimační schopností. Tzn. že pevná látka vlivem zahřívání se mění přímo v plyn a ty v ovzduší schládnou do formy malých krystalků původní látky. Použijeme-li vhodnou barvu,získáme barevný mrak. Intenzita se řídí množstvím barviva ve složi. Můžeme tak získat libovolnou i černou barvu. Všechny barvy mimo bílé - vhodná sublimující organická barviva - rhodamin, auramin atd barva bílá - chlorid amonný zastírací dým - směs chloridu amonného a antracenu.
|
